Je to docela malý ptáček, kterého si snadno můžeme splést s nějakou můrou nebo větším motýlem. Což se docela běžně stává. U nás se totiž tento podivuhodný ptáček nevyskytuje. Museli bychom za ním do Jižní Ameriky. Kolibříci patří mezi nejmenší ptáky. Je jich na světě přes tři sta třicet druhů.
· Zajímavé je, že nejbližším příbuzným tohoto maličkého ptáčka, je docela velký rorýs.
Kolibřík má jednu zvláštnost, která nebyla ostatním ptákům dopřána. Umí couvat.Díky velké pohyblivosti ramenního kloubu a mohutnému prsnímu svalstvu může kolibřík
– létat dozadu
– létat do stran
– vznášet se libovolně dlouho na jednom místě
Jejich křídla dokáží mávat obrovskou rychlostí– deset až devadesát kmitů za sekundu.
Dokáží vyvinout docela velkou rychlost– padesát kilometrů za hodinu.
Jsou to vytrvalí letci– jeden přeborník na jeden zátah uletěl osm set kilometrů.
Jako včelka
Kolibříci se živí převážně nektarem z květů. Nasávají jej pomocí dlouhého vysunovacího jazyku, na kterém je uzpůsoben žlábek.Cukr, který z nektaru získávají, potřebují pro svou obživu. Podobně jako včely. Proto si vybírají květy, které obsahují co nejvíce cukru.
· Nektar ale neobsahuje další živiny, které kolibřík potřebuje k životu.
· Zvláště v době, kdy krmí svá mláďata, doplňuje jídelníček lovem hmyzu a pavouků.
Nejvýraznější na kolibříkovi je jeho zobák. Některé druhy mají zobák rovný, některé zahnutý. Podle toho, jaké květiny jsou na jeho jídelníčku nejčastěji. Jak známo, hmyz nedokáže vnímat červenou barvu. Je to způsobeno složeným okem. Kolibřík, ačkoliv také patří mezi opylovače, má oko jednoduché, a tudíž nemá s červenou barvou problém. Kolibřík se dožívá čtyř až pěti let. Rekordmankou byla jedna samička, která tento věk překonala několikrát. Samička kolibříka šestibarvého se dožila požehnaného věku dvanácti let.
