Je divadlo ještě kulturní záležitostí?

Pokud byste se někoho ještě před padesáti lety zeptali, co je jednou z největších kulturních záležitostí, byla by to bezesporu návštěva divadla. To bylo vnímáno jako místo, kde mohli lidé vidět skutečné herecké umění, na rozdíl od filmů. Doba se však změnila. Jistě, i dnes má návštěva divadla punc kulturního zážitku, ale rozhodně ani zdaleka ne takový, jako tomu bylo v minulosti. To se projevuje mimo jiné i v oblékání, kdy vidíme stále více návštěvníků například v riflích, a stále méně ve společenském oblečení.

Samozřejmě se můžeme ptát po příčinách. Těch je hned několik. Tou hlavní je však fakt, že dnes máme mnohem více možností zábavy. Lidé navíc již nedbají tolik na to, aby působili kultivovaně či kulturně. To, že jste pravidelným návštěvníkem divadelních představení, již nikoho neohromí.

K tomu se přidává klesající kvalita divadelních her, a to jak co se týče scénáře, tak i hereckých výkonů. Z tohoto důvodu i adaptace skutečně kvalitních děl, jako jsou například Shakespearovy hry, nejsou ani zdaleka tak přitažlivé, jako byly pro své publikum, a to i když vezmeme v úvahu, že mohou být z dnešního pohledu poněkud zastaralé. Jistě, existují výjimky, ale těch je skutečně pomálu.

Co by tedy bylo potřeba, aby se kultura divadla opět zvedla? V první řadě jeho propagace, a to nikoliv jednotlivých představení, nýbrž divadla jako takového. Zkrátka vzbudit v lidech pocit, že navštívit jej je něco skutečně speciálního. S tán se musí samozřejmě spojit také zvýšení kvality jednotlivých her i herců samotných. A to je tou největší překážkou. Zvláště v naší zemi totiž nemáme dostatek skutečně talentovaných herců a hereček, kteří by byli schopni dát skutečnou kvalitu.

I to jsou důvody, proč není pravděpodobné, že by se v současnosti prestiž divadelní scény nějakým způsobem zvedla. Jistě, nepomohla k tomu ani pandemie koronaviru a s ní spojený lockdown, avšak není pochyb, že to celou situaci zase tolik nezhoršilo. A je to škoda. Možná ale jednou nastane doba, kdy do něj zase budeme chodit rádi a s hrdostí, jakkoliv se zdá nyní vzdálená.