Technické věci má rád skoro každý člověk na světě. A já taky nejsem žádná výjimka. Pamatuji si na svoje úplně první videohry. Bylo to v devadesátých letech minulého století a musím říct, že to byl opravdu vynález doby. Taková technika byla vážně k pohledání. Do té doby my děti jsme znaly jen venkovní hry a balon. Vlastně i televizi, ta je taky prima vynález naší techniky. Už nevím, co bych si bez televize počala. Ale abych se vrátila k videohrám, technickému pokroku, co tehdy byl.
Byla jsem úplně překvapená, když jsem si mohla zahrát několik her na videohře. Vůbec jsem tomu nerozuměla, ale nevadilo mi to. To můj bratr tomu rozuměl dost dobře, tak jsem se na něj dívala a časem jsem to pochopila. A už hned druhý den jsem si s bratrem dala závod v autíčkách ve videohře. Bylo to prima a nikdy na tu zábavu nezapomenu. A je jasné, že časem technika šla dál a vznikly PlayStation a další podobné hry. Ty jsem už vůbec nehrála, protože to mě nebavilo. Byla jsem zvyklá na staré dobré videohry a žádná novinka mě nezajímala. Zatímco bratr byl jiného názoru.
Ten ihned videohry opustil a těšil se, až nám otec pořídí PlayStation. A to bylo asi za půl roku. A tak já jsem zůstala na videohry sama. Občas jsem si to zahrála, ale hrát samotné mě moc nebavilo. Tak jsem s tím po dvou letech sekla a věnovala se mladší malé sestře. Abych pravdu řekla, technický vynález mi ani nechyběl. Za to nyní je to jiné. Nyní bych si přála zahrát staré dobré Mario a společně s maminkou si to zahrát taky a dělat mezi námi soutěže. Ano, i moje maminka hodně ráda hraje staré videohry. Dokonce si říká, že kdo si hraje, tak nezlobí. To je ale tak vše k videohrám. Vždyť kdo by neměl rád techniku! Já bez ní už žít nemůžu. Jen si schválně spočítejte, kolik máte doma vynálezů a techniky. Jistě budete překvapení, že toho máte doma tolik a těžko se tomu věří. Ovšem technika je už naší součástí a vím, že se to vůbec nezmění.
